NÁZOR ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR
Zcela zásadním a přelomovým se v této otázce jeví nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 3. 2008 ve věci II. ÚS 2221/07. Ústavní soud ČR v tzv. nosné části odůvodnění svého nálezu uvádí, že "pokud měl odvolací soud pochybnosti o výši majetkové újmy, a tedy i o správnosti závěrů znaleckého posudku, tj. o nezbytné výši nákladů na uvedení vozu do stavu před jeho poškozením, bylo namístě provést další dokazování, které by osvětlilo, zda provedením oprav skutečně došlo ke zhodnocení předmětného vozidla (tzn. například, zda oprava mohla být provedena i jiným způsobem, než za použití nových náhradních dílů, zda nebyly v souvislosti s opravou poskytnuty např. kvalitnější či nadstandardní, ale nikoliv nezbytné díly či součásti vozu apod., zda došlo k výměně součástí vozidla, které se rychleji opotřebovávají a běžně je nutné je častěji vyměňovat, zda tedy nebyla zvýšena užitnost vozidla, zlepšeny jízdní vlastnosti, a zda se použitím nových náhradních dílů nezvýšila tržní cena vozidla)".
Ústavní soud ČR dále v nálezu uvádí, že "je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci."
Dále Ústavní soud ČR ve svém nálezu argumentuje, že6) "je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla."7) "V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i to, že poškozenému ono diskutabilní tzv. 'zhodnocení' vozidla v podstatě bylo protiprávním jednáním vnuceno. V důsledku škodné události se tak dostává do situace, kdy ačkoliv na rozdíl od viníka škody si počínal v souladu s právem (v konkrétním případě neporušil dopravní předpisy), je nucen vynaložit ze svého značnou částku na to, aby své vozidlo mohl vůbec používat jako před škodnou událostí."
Výslovně pak Ústavní soud ČR v tomto nálezu odkazuje na rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 6. 2007 ve věci sp. zn. 4 C 212/2005 a závěry v něm obsažené, zejména pak, že "není možné po poškozeném požadovat, aby doplácel na nehodu, pokud opravou vozu, který by jinak poškozený nemohl v důsledku zavinění jiného užívat, nedošlo ke zcela zjevnému přínosu pro poškozeného".
Závěrem potom Ústavní soud ČR uvádí, že "soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Jinými slovy, právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. V daném případě je smyslem a účelem ustanovení, přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody, zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma." Podle Ústavního soudu ČR je proto nutné "v každém individuálním pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy poškozeného vozidla, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla, tedy původního majetkového stavu".
Samozřejmě, že i Ústavní soud ČR připouští možnost vzniku bezdůvodného obohacení při uvedení poškozeného vozidla do provozuschopného stavu, když v nálezu uvádí, že s ohledem na možný vznik bezdůvodného obohacení v důsledku opravy je pochopitelně nutné zvažovat i účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu.
Svůj nález pak Ústavní soud ČR uzavírá obecným konstatováním, že soudu jednoznačně přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky, a v případě, že tomu tak je, aby takovou interpretaci pomocí redukce ad absurdum odmítl a aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a bude racionální a spravedlivý.9)
hodim to sem zajtra, ale v skratke na jeho zaklade je poistovna povinna zaplatit vsetko!!! takze ak zajtra vyrukuju so zistenim ze postupovali spravne tak ich dam na sud, bohuzial babizna s tym nic nema , ona je mimo diania, palti si poistovnu aby za nu prebrala celu zodpovednost.
to je přístup 