Myslím, že se tady pletou dohromady dvě věci.
jedna je zvyšování důchodů podle jakési šablony v době, kdy na to stát nemá. A tady se shodnene snad všichni, že stát jako takový by měl v prvé řadě šetřit a konsolidovat finance.
A druhá věc je činnost ústavního soudu.
Veškerá opatření, která se budou dělat musí být provedena v souladu s platnou ústavou a dalšími zákony, nad kterými bdí ústavní soud. Bohužel, náš ústavní soud svou úlohu strážce zákona neplní. Začal totiž posuzovat i věci, které se zákonem nesouvisí. A je to přesně jak jsem psal. pokud zůstanu u oné valorizace, tak legitimní očekávání důchodců bylo oprávněné, protože dle platné legislativy došlo ke splnění podmínek pro zvýšení důchodů. Potud vše v pořádku.
Leč argumentace toto očekávání bylo velmi krátké, protože vláda ve stavu legislativní nouze prosadila změnu zákona, která toto legitimní očekávání utnulo.
A teď. jak přišel onen ústavní soud k tomu, že krátké legitimní očekávání není legitimním očekáváním? Jak musí být dlouhé, aby bylo bráno v úvahu? Nic takového není definováno. Jinými slovy legitimní očekávání buď je nebo není. Je to prostě ano ne. To, co dlouhodobě předvádí ÚS je ohýbání práva podobně jako to dělal zeman, kterému to bylo vyčítáno. A bohužel ÚS nemá a nesmí rozhodovat podle toho, co je dobré pro ekonomiku, úřady atd., ale co je či není v souladu s právem.
Podobně to je u tzv. objektivní odpovědnosti, kdy údajně právo na bezpečnost silničního provozu převáží nad ústavním právem neuvést osobu blízkou. Aneb jak to ohnout, aby stát vybíral peníze. Doporučuji si přečíst celý rozsudek ústavního soudu, který se nevypořádal ani s jedním argumentem, ale potvrdil, že objektivní odpovědnost platí, aneb pokud si můžeš koupit odpustek, udělej to, však jde jen o peníze a stát na tom vydělá.
Do toho Baxa prohlásí, že to bylo rozhodnutí pro budoucnost. Za mě jde o proces selhávání ústavního soudu, bez ohledu na to, že toto konkrétní rozhodnutí dává ekonomický smysl.